Šedesáté výročí konce druhé světové války a Československá statistická služba

V těchto květnových dnech, kdy si připomínáme šedesáté výročí konce druhé světové války a porážky nacistické Velkoněmecké říše, je vhodné si připomenout i důsledky ztráty naší samostatnosti pro statistickou službu vykonávanou na zbylém území v Protektorátu Čech a Moravy.

Rozbití Československa, zřízení Protektorátu Čech a Moravy výnosem A. Hitlera dne 16. března 1939 i odstoupení pohraničních území Německu v říjnu 1938 mělo dalekosáhlé důsledky pro české obyvatelstvo i činnost všech státních orgánů a institucí veřejné správy, včetně Státního úřadu statistického i Státní rady statistické.

Území Protektorátu představovalo jen 29% území bývalé ČSR a Státní úřad statistický musel uzpůsobit svoji působnost a činnost nové zásadně změněné situaci. Již v době tzv. druhé republiky (říjen 1938 – březen 1939), po odstoupení pohraničních území Čech a Moravy na základě Mnichovské dohody a po později odstoupenému území Slovenska a části Podkarpatské Rusi Maďarsku na základě Vídeňské arbitráže, Státní úřad statistický zajišťoval mimořádné práce vyvolané uvedeným odstoupením území, příslušná nová zpracování z podrobných podkladů dřívějších statistických soupisů, zejm. ze sčítání lidu a bytů v roce 1930 a dalších velkých statistických šetření, sestavování přehledů obcí dotčených územními změnami další s tím spojené otázky, vč. tzv. spisové rozluky, tj. předání příslušných statistických podkladů a výsledků zpracování o odstoupených územích příslušným orgánům Velkoněmecké říše a Maďarska. Metodické a zpracovatelské problémy byly ovlivněny i tím, že nižší administrativní celky – okresy byly rozděleny nově určenou hranicí.

Zřízení Protektorátu v březnu 1939 znamenalo pro statistickou službu zásadně novou situaci, které Státní úřad statistický musel podřídit svoji působnost a činnost v příslušných statistických i dalších úsecích.

Statistický úřad v nových podmínkách jako ústřední úřad podřízený vládě Protektorátu se musel řídit jednak nařízeními a závaznými pokyny obecné povahy, které se týkaly jeho činnosti a osazenstva jako ústředního úřadu, tak i novými požadavky na obsah i rozsah statistických zjišťování, sběr údajů a předávání jejich výsledků určeným příjemcům, vč. dalších souvisejících pracovních činností.

Z obecných nařízení a pokynů lze např. uvést slib věrnosti A. Hitlerovi a Dr. E. Háchovi, prezidentu Protektorátu, požadovaný od všech veřejných zaměstnanců, nařízení o zavedení nacistického pozdravu v protektorátních úřadech, požadavky na používání němčiny, její studium i složení příslušných zkoušek z německého jazyka s příslušným varováním, předložení důkazů od zaměstnanců o jejich arijském původu a postih českých občanů židovské národnosti, závazný pokyn o novém označení protektorátních ústředních úřadů i jejich podřízených institucí v německém a českém jazyce aj. Po zahájení druhé světové války napadením Polska nacistickým Německem v září 1939 byla vydána řada dalších nařízení vyvolaná válečnými poměry a k zajištění válečného úsilí Německa na území Protektorátu.

Ze Státního úřadu statistického se stal Ústřední statistický úřad „Statistisches Zentralamt“, a to na základě závazného pokynu Úřadu říšského protektora o názvech úřadů a institucí Protektorátu, podle něhož nesmělo být v názvech použito slov „státní“, „český“ a slov spojených se jménem prvního prezidenta Československa T.G. Masaryka. Obdobná změna byla uplatněna i v případě Statistické rady státní, i když již od začátku roku 1939 nebyla svolávána a nevyvíjela žádnou činnost. Její název byl příslušným vládním nařízením upraven na „Statistická rada“.

V důsledku nečinnosti Statistické rady nová statistická zjišťování organizovaná Ústředním statistických úřadem se neopírala o usnesení Statistické rady a výborů rady, nýbrž měla právní oporu v příslušných nařízeních předsedy Protektorátní vlády Ing. A. Eliáše. Rovněž tak pracovní plány statistického úřadu, který byl výkonným orgánem statistické služby, byly od roku 1939 schvalovány předsedou vlády.

Rok 1939 znamenal také značný pohyb v osazenstvu statistického úřadu. Řada pracovníků odešla z úřadu z různých příčin, do služeb statistického úřadu byl naopak přijat z rozhodnutí protektorátní vlády značný počet pracovníků ze zrušených ministerstev po 16. březnu 1939, zejm. z Ministerstva národní obrany. Někteří vedoucí pracovníci úřadu odcházeli do důchodu. Někteří po ustavení Protektorátu byli nuceni odejít do předčasného důchodu. Krátce po zřízení Protektorátu musel tak odejít do předčasného důchodu i Doc. Dr. J. Auerhan, prezident Státního úřadu statistického a uznávaný odborník na problematiku národnostních menšin. Později ho následoval do předčasného důchodu i český viceprezident úřadu Doc. Dr. A. Boháč, uznávaný statistický odborník považovaný za zakladatele naší demografické statistiky.

Odchod českých statistických odborníků znamenal současně nástup německých státních příslušníků do vedení úřadu. Ještě v roce 1939 byl povýšen do funkce viceprezidenta Ústředního statistického úřadu Dr. A. Oberschall, německé národnosti, který podle výnosu A. Hitlera jako „volksdeutsche“ se stal občanem Velkoněmecké říše a který od svého jmenování statistický úřad po určitou dobu řídil. V prosinci 1941 byl vedoucím Ústředního statistického úřadu jmenován zastupujícím Říšským protektorem R. Heydrichem Dr. H. Wirth, který tuto novou funkci vykonával souběžně se svojí dřívější funkcí vedoucího statistického útvaru v Úřadu Říšského protektora. Příchodem Dr. Wirtha celé užší vedení Ústředního statistického úřadu bylo obsazeno říšskými státními příslušníky. Statistický úřad Protektorátu byl tak plně zapojen do Říšské statistické správy a stal se jejím regionálním orgánem. Dr. Wirth i ve své funkci ve statistickém úřadě nadále podléhal říšskému protektoru a protektorátní vláda ztratila kontrolu nad svým statistickým úřadem. Do úřadu bylo také přijato několik dalších německých občanů z Říše.

Protektorát Čechy a Morava se po svém zřízení stal nedílnou součástí Velkoněmecké říše a jeho hospodářství bylo, i na základě příslušných právních norem, přizpůsobeno hospodářství Velkoněmecké říše. Tyto skutečnosti vedly rovněž k požadavkům na přizpůsobení protektorátní (býv. československé) úřední statistiky statistice Říše, uplatňované Říšským statistickým úřadem (RSA). Požadavky tohoto úřadu, jakož i požadavky jiných orgánů Říše shromažďované RSA, byly v počátečním období Protektorátu předkládány Říšskému protektoru, jehož postavení jako nejvyššího představitele A. Hitlera a říšské vlády v Čechách a na Moravě muselo být respektováno. Úřad říšského protektora pak uplatňoval tyto požadavky u Ústředního statistického úřadu.

Požadavky na přizpůsobení říšské statistice se týkaly řady statistických úseků a zahrnovaly všechny etapy statistické práce, metod zjišťování, použití říšských vzorů výkazů a hlášení, předmětu zjišťování, okruhu zpravodajských jednotek, zjišťovaných charakteristik statistických jednotek, klasifikací a třídicích znaků používaných RSA, zpracování, metod výpočtu ukazatelů, předkládání výsledných údajů a ukazatelů i statistických publikací. Požadavky na převzetí říšských postupů, metod a klasifikací se týkaly i statistik, kde nahrazovaná býv. československá statistika byla na vyšší odborné mezinárodně uznávané úrovni, např. v oblasti statistiky zahraničního obchodu.

Se zavedením řízeného (válečného) hospodářství důraz ve statistických zjišťováních byl kladen na vyšší operativnost, opakovaná zjišťování v kratších intervalech a úplnost zahrnováním všech výrobních /ekonomických jednotek příslušného druhu. Nová zjišťování se zaměřovala na otázky důležité pro válečné hospodářství, statistiku výživy, vydávání potravin a přídělové hospodářství, zdroje pracovních sil a jejich využívání, lepší zhodnocení a využití surovin, nové zdroje, zvýšení kapacit i jejich využívání v průmyslových a řemeslných závodech aj.

Některá statistická hlášení, která byla považována za nedůležitá pro válečná hospodářství, byla omezována nebo i rušena. Některá byla ukončena, neboť příslušný předmět statistického zjišťování byl z rozhodnutí německých orgánů zrušen. Např. v důsledku uzavření českých vysokých škol přestala mít opodstatnění příslušná statistika o této formě vzdělávání.

K redukcím statistických zjišťování docházelo i z rozhodnutí nejvyšších říšskoněmeckých míst k jejich celkovému omezení v době války. Příslušné statistické orgány v Říši i Protektorátě byly za tím účelem pověřeny schvalováním statistických hlášení a výkazů organizovaných jinými orgány. Toto oprávnění bylo převzato do poválečného právního řádu.

Některá jednorázová statistická šetření, jako např. opakovaná šetření o koncernech byla prováděna v říšskoněmeckém zájmu, usnadnila průnik německého kapitálu do protektorátních koncernových centrál a podniků, jehož objem do konce války mnohonásobně vzrostl.

Německé orgány neměly zájem na provádění velkých statistických soupisů opakovaných ve víceletých intervalech. Takový byl také osud Sčítání lidu a bytů, které podle příslušného čs. zákona se mělo konat v roce 1940. I přes značně pokročilou přípravu při vzniku Protektorátu, provedení soupisu bylo odkládáno a později zrušeno. Některé potřebné demografické přehledy byly tak zpracovávány jen na základě údajů o vydaných potravinových lístcích.

Některá významná omezení protektorátní statistiky vyplývala také přímo z výnosu A. Hitlera o zřízení Protektorátu. Podle čl. 2 výnosu občané německé národnosti na území Protektorátu se stali občany Říše a byli vyňati z působnosti protektorátních úřadů. Údaje o této skupině obyvatel, která zahrnovala i německé občany z Říše, nebyly předmětem statistických zjišťování organizovaných ÚSÚ. Čeští zaměstnanci statistického úřadu neměli přístup k údajům soupisů Němců v Protektorátě ani po zřízení Úřadu německého státního ministra pro Čechy a Moravu v listopadu 1943, kdy tato agenda byla převedena na ÚSÚ. Tyto i další údaje byly tak přístupné až po válce.

Nařízení a závazné pokyny německých orgánů v průběhu války vedly rovněž k výraznému omezení dostupnosti statistických údajů, snižování počtu oprávněných příjemců statistických materiálů a publikací ÚSÚ, které později byly vydávány jen v němčině, i ke zvýšenému utajování statistických údajů. Statistické ročenky ÚSÚ byly vydávány jako tajné publikace a příjemci měli povinnosti zacházet s nimi jako s tajnými dokumenty.

Zhoršující se válečná situace Velkoněmecké říše vedla rovněž k redukci osazenstva ÚSÚ, k odchodu pracovníků úřadu a jejich nasazení do jiných válečně důležitých odvětví. V důsledku snížené pracovní kapacity řada statistik v posledním období války zůstala nezpracována. Počet stálých pracovníků statistického úřadu dosahoval k 30.4.1945 jen 417 osob, tj. zhruba poloviny stavu v roce 1939.

Konec činnosti ÚSÚ přinesla Pražská revoluce, která propukla 5. května 1945 a do které se aktivně zapojilo i české osazenstvo statistického úřadu. Německé vedení ÚSÚ, Dr. H. Wirth a Dr. A. Oberschall byli zajištěni v budově úřadu a předáni české policii. Řízením statistického úřadu byl již v době Pražské revoluce pověřen Českou národní radou Dr. F. Fajfr, významný statistický odborník, který obnovený Státní statistický úřad řídil až do roku 1961.

Teprve po ukončení druhé světové války v květnu 1945 mohla statistická služba v obnovené Československé republice zajišťovat údaje o škodách a dalších důsledcích války a publikovat dříve utajované informace. Některé z těchto statistik působí otřesně, např. statistiky vedené statistickou službou zřízenou v Terezínském ghettu o českých občanech židovské národnosti ¹⁾ a dalších soustřeďovaných z jiných okupovaných zemí, o vývoji jejich počtu v průběhu války, úmrtích a transportech do vyhlazovacího tábora Osvětim „Auschwitz“. Z celkového počtu 139 608 soustřeďovaných osob do ghetta jen 17 521 jich dožilo k 30. dubnu 1945. Také někteří pracovníci statistické služby zaplatili cenu nejvyšší. Počet 15 osob, jejich život byl ukončen násilnou smrtí, zveřejněný po válce zahrnoval všechny pracovníky vč. smluvních i důstojníků býv. MNO převedených na práce v protektorátním statistickém úřadě. Zvláštní zmínku zaslouží případ doc. Dr. J. Auerhana, býv. prezidenta Státního úřadu statistického, který byl zatčen dva dny po smrti zastupujícího Říšského protektora R. Heydricha, odsouzen k trestu smrti stanným soudem a zastřelen 9. června 1942 spolu s dalšími českými vlastenci v Kobylisích s odůvodněním, že schvalovali atentát na SS – Obergruppenfuhrera Heydricha a vyzývali k podporování pachatelů.
¹⁾ zde je nutno připomenout, že předseda vlády Ing. A. Eliáš odmítl zásadně protižidovské
norimberské zákony na území Protektorátu realizovat.

S osvobozením Československa a obnovou Československé státnosti na celém území vyvstaly před státní statistickou službou nové náročné úkoly a práce. Tyto mimořádné a náročné úkoly, mezi které patřila i příprava a provedení soupisu obyvatelstva v českých zemích v květnu 1947, se podařilo pracovníkům Československé statistické služby i přes složité poválečné poměry úspěšně zvládnout.


Ing. Jaroslav Češka, CSc.