Rozmístění a koncentrace obyvatelstva ČR - 2001


4. Velikostní struktura základních sídelních jednotek v letech 1980-2001

4. Velikostní struktura základních sídelních jednotek v letech 1980-2001

4. Velikostní struktura základních sídelních jednotek v letech 1980-2001

Jak už bylo výše uvedeno, při hodnocení vývoje velikostní struktury sídel je vhodné analyzovat i data za menší jednotky než jsou obce, tedy i údaje za základní sídelní jednotky (ZSJ), které svým vymezením odrážejí faktické sídelní poměry lépe než obce jako administrativně správní jednotky. ZSJ je nejmenší částí území státu, za niž se provádí zpracování základních výsledků sčítání. ZSJ jsou v čase stabilnější než části obce a obce, což umožňuje lepší časovou srovnatelnost dat.


Tab. 15 Vývoj počtu obcí a základních sídelních jednotek v letech 1980-2001





I ZSJ však podléhají vývoji. Původně byly rozlišovány dva základní typy ZSJ - sídelní lokality a urbanistické obvody, vymezené odlišnou metodikou. Sídelní lokality většinou odpovídaly menším sídlům ve venkovském osídlení a u malých měst (byly definovány jako skupiny domů s nejméně 10 byty nebo 20 obyvateli, které byly od jiné zástavby odděleny nezastavěným územím nebo katastrální hranicí). Sídelní lokality nezahrnovaly celé území obce, ale jenom jeho zastavěnou část. Urbanistické obvody byly vymezovány ve vybraných větších městech na základě funkční diferenciace jednotlivých okrsků ve městě a pokrývaly celé území města.

ZSJ jsou v některých případech děleny na díly, aby mohla být dodržena skladebnost a hierarchie územních jednotek: ZSJ (díl) – část obce – katastrální území – obec. Proto v případech, kdy na jednom katastru je jedna ZSJ, ale dvě části obce, se tato ZSJ dělí na dva díly (každý je v jedné části obce).

V zákoně 158/99 Sb. (o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001) je ZSJ definována jako „část území obce s jednoznačnými technickými a urbanistickými podmínkami“. Před sčítáním 2001 proto byla provedena revize soustavy ZSJ, při které se respektovala rozhodující kritéria pro vymezení ZSJ, provedly se změny nezbytně nutné a reagovalo se na změny nastalé v uspořádání ve městech s cílem zajištění maximální stability vymezení ZSJ i v období po sčítání.

Rozhodující pro výsledek revize však byla metodická změna - za ZSJ je považováno každé katastrální území (i „prázdné“) s tím, že v případě existence více sídel v jednom katastrálním území může být toto území dále členěno na více ZSJ. Naopak jedna ZSJ nemůže být součástí více katastrálních území. Výsledkem této revize je soustava ZSJ, která pokrývá celé území ČR (rozlišování ZSJ na sídelní lokality a urbanistické obvody již pozbývá smysl).

Počet ZSJ ke dni sčítání dosáhl téměř 22,7 tisíc. Vývoj počtu ZSJ podle počtu obyvatel v nich žijících byl velmi rozdílný. Výrazně se zvýšil především počet ZSJ bez obyvatel a s malým počtem obyvatel, naopak počty ZSJ s více než 50 obyvateli klesaly. Nejvýrazněji, téměř na trojnásobek, se zvýšil počet ZSJ bez obyvatel. Určitý vliv zde má i výše zmíněná metodická změna. Zatímco v roce 1980 byly bez obyvatel pouze urbanistické obvody ve větších městech, v roce 2001 byly vytvořeny další nové ZSJ z „prázdných“ katastrálních území. Ovšem v nárůstu ZSJ bez obyvatel má rozhodující podíl tzv. „vylidňování“ ZSJ – ZSJ zůstane bez trvale bydlících obyvatel, domy a byty zde slouží jen k rekreaci.

O více než 70 % vzrostl za posledních dvacet let počet ZSJ do 50 obyvatel, přitom nárůst ZSJ s 1-29 obyvateli byl ještě výraznější. Ještě počet ZSJ s 1 000-1 999 obyvateli se po poklesu v osmdesátých letech opět v devadesátých letech zvyšoval, takže se nakonec dostal až nad úroveň roku 1980. Souvisí to s tím, že právě obce této velikostní skupiny patřily v devadesátých letech k nejrychleji rostoucím.

Přestože se počet ZSJ zvýšil, v pěti z devíti velikostních skupin došlo k poklesu počtu ZSJ. Týká se to kromě skupiny s 1 000-1 999 obyvateli všech ZSJ s více než 50 obyvateli. Nejvýraznější je pokles ve skupině ZSJ se 100-499 obyvateli – o 12,3 %. Ale dokonce i počet ZSJ s více než 2 tis. obyvatel se proti roku 1980 snížil o téměř 6 %. Přesto největší ZSJ (s více než 500 obyvateli) prokazují v posledních dvaceti letech nejstabilnější vývoj.

Tab. 16 Vývoj počtu ZSJ podle velikostních skupin v letech 1980-2001





Tato čísla ukazují na neustálé, i když v posledním desetiletí zpomalené vylidňování nejmenších ZSJ, což má negativní vliv na jejich strukturu obyvatelstva (mnohde tvoří osoby důchodového věku již více než polovinu obyvatel) a na využívání bytového fondu (právě v nejmenších obcích je nejvíce neobydlených bytů).

Podíl malých ZSJ s méně než 50 obyvateli se rychle zvyšuje, v roce 1980 tvořil 21,5 %, v roce 2001 již více než třetinu všech ZSJ. Podíl obyvatel v nich žijících se ve stejném období rovněž zvýšil – z 0,9 % na 1,4 %, ale je stále zanedbatelný. Přes pokles podílu velkých ZSJ (s 500 a více obyvateli) podíl obyvatel žijících v nich se téměř nezměnil, stále se pohybuje mírně nad 80 %.

Tab. 17 Struktura počtu ZSJ a obyvatel podle velikostních skupin v letech 1980-2001





Průměrný počet obyvatel v ZSJ (počítá se pouze za ZSJ s obyvateli) se za dvacet let snížil o 37 osob. Tento pokles byl ovlivněn v osmdesátých letech hlavně nárůstem počtu ZSJ, v devadesátých letech především absolutním poklesem počtu obyvatel. V jednotlivých velikostních skupinách ZSJ se však průměrný počet obyvatel v roce 2001 proti roku 1980 zvýšil (výjimkou byly jen ZSJ do 29 obyvatel, kde došlo v těchto dvaceti letech k poklesu). Znamená to, že pokles celkového průměrného počtu obyvatel na 1 ZSJ byl způsoben změnami ve struktuře ZSJ, tzn. poklesem počtu ZSJ s vysokým počtem obyvatel a naopak nárůstem počtu ZSJ s nízkým počtem obyvatel.

Průměrný počet obyvatel na 1 ZSJ v osmdesátých letech až na jednu výjimku ve všech velikostních skupinách ZSJ vzrostl, ale v roce 2001 se průměrný počet obyvatel liší proti roku 1991 téměř neznatelně (až na jednu výjimku, kterou jsou v tomto případě největší ZSJ s více než 2 000 obyvatel – zde výrazný pokles průměrného počtu o 105 osob souvisí s poklesem počtu obyvatel větších měst v posledním desetiletí).

Značná roztříštěnost sídelní struktury ČR je zřetelná i z toho, že ZSJ s méně než 100 obyvateli tvořily téměř polovinu z celkového počtu, ale žilo v nich pouze necelých 370 tis. obyvatel. Naopak v ZSJ se 100 až 1 999 obyvateli i v ZSJ s více než 2 000 obyvateli žije téměř pět miliónů obyvatel.

Nejvyšší zastoupení ZSJ do 100 obyvatel na celkovém počtu ZSJ v kraji mají kraje Jihočeský, Plzeňský a Karlovarský, ještě v několika dalších českých krajích je tento podíl nadpoloviční. Nejmenší ZSJ jsou na jihozápadě republiky a na Vysočině, tyto kraje se vyznačují nejnižším počtem obyvatel na ZSJ a nejvyšším podílem obyvatel žijících v nejmenších ZSJ.

Naproti tomu v moravských krajích se podíl ZSJ s více než 100 obyvateli pohybuje kolem 70 %, v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji jsou výrazně zastoupeny velké ZSJ nad 2 000 obyvatel i ve venkovských obcích.

Tab. 18 Struktura ZSJ a obyvatelstva podle velikosti ZSJ a krajů k 1. 3. 2001




Pokud nebereme v úvahu Prahu, jejíž údaje nejsou v tomto případě s ostatními kraji srovnatelné, vyšší průměrný počet obyvatel na 1 ZSJ je v moravských krajích (téměř dvojnásobný proti českým krajům a Vysočině) - přitom v Moravskoslezském kraji je tento průměrný počet 3,5krát vyšší než v kraji Jihočeském.

Výrazně odlišnou velikostní strukturu osídlení mezi českými kraji a Vysočinou na jedné straně a moravskými kraji na straně druhé potvrzují i údaje za okresy. Všech 30 okresů s nejvyšším podílem ZSJ do 99 obyvatel je z českých krajů a Vysočiny, teprve na 31. místě je okres Jeseník z Olomouckého kraje a na 41. místě okres Vsetín ze Zlínského kraje. Naopak nejnižší podíly nejmenších ZSJ jsou právě v moravských okresech (mezi 15 okresy s nejnižším podílem je pouze jeden český - Praha-západ).

Podíly větších ZSJ jsou proto logicky nejvyšší v moravských okresech. Z Moravy je všech 10 okresů s nejvyšším podílem ZSJ se 100-1 999 obyvateli (1 okres je z kraje Vysočina) a 7 z 10 okresů s nejvyšším podílem ZSJ se 2 000 a více obyvateli.

Průměrný počet obyvatel na 1 ZSJ (počítáno na ZSJ s obyvateli) za celou republiku dosáhl v roce 2001 hodnoty 482. V převážné většině českých okresů dosahuje hodnoty nižší, pouze v 9 z 50 českých okresů (z toho ve čtyřech v Ústeckém kraji, dalšími jsou okresy s velkými městy, např. Kladno, Hradec Králové a Pardubice) převyšuje tuto průměrnou hodnotu. Ve většině moravských okresů je průměrná okresní hodnota vyšší, výjimkou jsou jen okresy na Vysočině a okresy Jeseník, Blansko a Bruntál.

Tab. 19 Okresy s nejvyššími a nejnižšími podíly ZSJ podle velikostních skupin





Pomineme-li okresy tvořené městy Praha, Plzeň, Brno a Ostrava, pak nejvyšší průměrné počty obyvatel na ZSJ jsou v okresech Karviná (1 535) a Hodonín (1 052). Více než 800 obyvatel na ZSJ mají v průměru ještě okresy Břeclav, Most a Uherské Hradiště. Na druhé straně v českých okresech Benešov (152), Prachatice, Klatovy a Pelhřimov je průměrný počet obyvatel na ZSJ menší než 200.

Mezi okresy s největším počtem prázdných ZSJ jsou především okresy s vojenskými újezdy - Karlovy Vary (101), Příbram (57) a Olomouc (33), dále okresy - města Ostrava (45) a Brno (37) a okresy na severozápadě Čech – Chomutov (41), Klatovy (37), Cheb a Teplice (po 35).

Zveřejněno dne: 31.12.2003
Data jsou platná ke dni zveřejnění publikace.