Charakteristika okresu Žďár nad Sázavou

Okres Žďár nad Sázavou leží ve východní části Českomoravské vrchoviny, na horních tocích řek Sázavy, Oslavy, Svratky a Chrudimky. Na jihu sousedí s okresy Třebíč a Brno-venkov, na východě s okresem Blansko, na severu s okresy Svitavy a Chrudim a na západě s okresy Havlíčkův Brod a Jihlava. Nynější území žďárského okresu bylo vytvořeno v rámci reformy administrativního členění republiky v roce 1960 spojením částí několika menších okresů. Vznikl tak velký okres, jehož území se však výrazně zmenšilo v roce 2005 přesunem více než dvaceti obcí k Jihomoravskému kraji.

Žďárský okres má tvar nepravidelného šestiúhelníku orientovaného v ose od severozápadu k jihovýchodu. Převážně se rozkládá ve vrcholové části Českomoravské vrchoviny. Průměrná nadmořská výška je 561 m. Nejvyšším bodem žďárského okresu je Devět skal (836 m n. m.) a nejvýše položenou základní sídelní jednotkou Studnice (784 m n. m.). Žďárským okresem prochází hlavní evropské rozvodí dělící od sebe úmoří Černého a Severního moře. Z 84,7 % plochy okresu odvádí vody řeka Svratka, Bobrůvka a Oslava do Dyje, Moravy a pak Dunajem do Černého moře. Zbytek plochy odvodňují řeky Sázava, Chrudimka a Doubrava patřící do povodí Labe.

Při pohledu z letadla je zelený koberec lesů protkán modrými perlami rybníků. Ty vytváří na Vysočině řadu příležitostí k rekreaci a odpočinku. Na své si přijdou také sportovní rybáři neboť řada z nich je určena právě pro tuto zálibu. Největší z nich, Velké Dářko, o rozloze 206 ha, ležící v nadmořské výšce 616 m n.m., byl založen už v roce 1480 Viktorinem z Kunštátu k pohonu železných hamrů. Ale také další jména rybníků jako Rendlíček, Milovy, Medlov, Sykovec či Pilská nádrž jsou symbolem čisté vody, slunce a pohody. Hluboká údolí řeky Svratky a Oslavy vytvořila vhodné profily pro založení údolních přehrad. Vírská údolní nádrž (212 ha) má druhou nejvyšší hráz v České republice (71 m).

I přes uvedenou územní změnu zůstává okres Žďár nad Sázavou největším a nejlidnatějším okresem Vysočiny s průměrnou hustotou osídlení.

Okres Žďár nad Sázavou je typický vysokým podílem obyvatel bydlících ve venkovských obcích do dvou tisíc obyvatel a nižším podílem obyvatel bydlících ve městech s deseti tisíci a více obyvateli. V okrese je šest obcí se statutem města. Žďár nad Sázavou, Bystřice nad Pernštejnem, Nové Město na Moravě, Svratka, Velká Bíteš a Velké Meziříčí, v nichž žije o málo více než polovina populace okresu.

I pro žďárský okres je typický průmyslově-zemědělský charakter, tak charakteristický pro celou Vysočinu. Průmyslová výroba s významným podílem strojírenství se soustřeďuje hlavně do měst, z nichž významné místo zaujímají centra v blízkosti dálnice (Velké Meziříčí, Velká Bíteš). Zemědělství se na Žďársku vzhledem k přírodním podmínkám vyznačuje relativně nižším zorněním a vyšším podílem trvalých travních porostů.

Nezaměstnanost je v okrese Žďár nad Sázavou relativně vysoká, po Třebíčsku druhá nejvyšší v kraji. Značně tíživá je na Žďársku dlouhodobá nezaměstnanost.

Hospodářský rozvoj okresu výrazně podporují komunikace. Železnice Žďárska mají délku zhruba 150 km a jsou tvořeny v podstatě hlavní osou, tratí Havlíčkův Brod – Brno, s odbočkou původní jednokolejné trati ze Žďáru nad Sázavou přes Nové Město na Moravě a Bystřici nad Pernštejnem do Tišnova a odbočkou z Křižanova do Velkého Meziříčí.
Silniční síť Žďárska je poměrně hustá, ovšem pouze dálnice procházející jižní částí okresu odpovídá soudobým parametrům mezinárodní dopravy.

Turisticky přitažlivá oblast Žďárska, plná přírodních zajímavostí, je vyhledávaná k letní i zimní rekreaci a na okres tak připadá podstatná část ubytovacích kapacit kraje. Ze známějších letovisek lze uvést zejména Velké Dářko, Fryšavu, Tři Studně, Devět skal, Žákovu horu, Jimramov, Milovy a Nové Město na Moravě. Oblast Žďárských vrchů byla v roce 1970 vyhlášena Chráněnou krajinnou oblastí. Z kulturních památek okresu Žďár nad Sázavou lze uvést především goticko-barokní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, zařazený mezi památky UNESCO.