Environmentální účty

Environmentální účty jsou statistický systém, který propojuje informace o hospodářství a o životním prostředí do společného rámce, aby se dal změřit přínos životního prostředí pro hospodářství a zároveň i dopady hospodářství na životní prostředí. Tím environmentální účty nabízejí prostředky pro sledování tlaků, které vyvíjí hospodářství na životní prostředí, a ke zkoumání, jak se dají tyto tlaky zmírnit. Environmentální účty obsahují údaje o životním prostředí z mnoha různých oblastí a pomocí koncepce a terminologie národních účtů se dají využít k zodpovězení otázek jako: Který obor průmyslu vypouští nejvíce skleníkových plynů? Jak vzorce spotřeby a výroby ovlivňují životní prostředí? Jaký účinek mají opatření hospodářské politiky jako například poplatky z vypouštění emisí do ovzduší?

Obecné souvislosti

V posledních desetiletích se nejen v Evropě, ale i v celém světě zvyšuje povědomí o problémech životního prostředí a udržitelného rozvoje. Veřejnost vnímá dění v těchto oblastech velice pozorně a zároveň si přeje být více informována. Tím vzrůstá význam environmentální politiky a politiky udržitelného rozvoje.

Významnými politickými iniciativami na úrovni EU, které jsou důležité pro environmentální účty, jsou Zelená dohoda pro Evropu, Osmý akční program pro životní prostředí, implementace Agendy 2030 v EU, Nový akční plán pro oběhové hospodářství či Nástroj pro oživení a odolnost, který vedl v České republice k vytvoření Národního plánu obnovy. Důležitými oblastmi jsou změna klimatu a klimatická neutralita, ochrana přírody a biologické rozmanitosti, zdraví a životní prostředí, oběhové hospodářství, využití přírodních zdrojů, nakládání s odpady a mezinárodní rozměry udržitelného rozvoje, mj. i udržitelná doprava a bydlení.

Evropský systém účtů (ESA), který je vytvořen v souladu se Systémem národních účtů (SNA) přijatým Statistickou komisí Organizace spojených národů, je hlavním nástrojem, který používají ekonomické statistiky EU pro tvorbu hospodářských ukazatelů, včetně hrubého domácího produktu (HDP). Rámec ESA lze používat pro analýzu a hodnocení různých aspektů hospodářství (např. jeho struktury a vývoje v čase atd.), přesto je však pro určité účely, např. pro analýzu vzájemných vztahů mezi životním prostředím a hospodářstvím, nejlepším řešením sestavit samostatné satelitní účty.

Satelitní účty obecně umožňují pružně, bez přetěžování nebo narušení ústředního systému, rozšířit analytické kapacity národních účtů na vybrané oblasti společenského zájmu, jako je např. zátěž životního prostředí vyplývající z lidské činnosti.

Systém integrovaných environmentálních hospodářských účtů (SEEA) rozpracovaný společně Organizací spojených národů, Evropskou komisí, Mezinárodním měnovým fondem, Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světovou bankou je satelitním systémem SNA. Spojuje hospodářské informace a informace o životním prostředí do společného rámce, který umožňuje měřit přínos životního prostředí pro hospodářství a vliv hospodářství na životní prostředí. Poskytuje tvůrcům politiky ukazatele a popisné statistické údaje pro sledování těchto vzájemných vztahů a také databázi pro strategické plánování a analýzu politik za účelem nalezení udržitelnějších cest rozvoje. Revize části tohoto systému, tzv. SEEA Central Framework byla završena v roce 2011 a Statistická komise spojených národů (UNSC) ji na svém 43. zasedání v roce 2012 přijala jako první mezinárodní standard pro environmentální účetnictví.

Dále byl v roce 2021 na 52. zasedání Statistické komise spojených národů přijat SEEA Ecosystem Accounting jako mezinárodní standard pro ekosystémové účetnictví, který tak rozšiřuje zaměření SEEA Central Framework o oblast ekosystémů.

Struktura

Environmentální účty zahrnují množství modulů, z nichž každý se zaměřuje na specifickou oblast zájmu ochrany životního prostředí. Eurostat v současné době pracuje na třech širších sadách modulů:

• environmentální účty vyjádřené ve fyzických jednotkách
  - účty emisí do ovzduší,
  - účty materiálových toků na makroekonomické úrovni,
  - účty energetických toků;
• environmentální účty vyjádřené v peněžních jednotkách
  - daně související s životním prostředím,
  - environmentální dotace a podobné transfery,
  - účty výdajů na ochranu životního prostředí,
  - účty výdajů na využívání a správu přírodních zdrojů,
  - účty environmentálního zboží a služeb;

• účty aktiv životního prostředí
  - účty lesů,
  - účty ekosystémů,
  - účty vod.

Dále jsou v SEEA obecně popsány zásady tvorby a užití mnoha dalších environmentálních účtů jako jsou např. účty odpadů, účty nerostných a energetických surovin.

Právní základ

Výše uvedené moduly jsou v různých fázích rozpracovanosti, a proto se většina probíhajících prací soustředí na rozvoj metodiky, hledání zdrojů údajů a ustavení pravidelných sběrů dat. V dubnu roku 2010 podala Evropská komise prostřednictvím Eurostatu Evropskému parlamentu a Radě EU návrh nařízení o evropských environmentálních hospodářských účtech, což byl výsledek jednání evropských statistických institucí na několika úrovních. Nařízení bylo schváleno v červnu 2011 jako Nařízení Evropské unie a Rady číslo 691/2011 o evropských environmentálních hospodářských účtech.

Nařízení stanovilo právní rámec pro harmonizované shromažďování srovnatelných údajů z členských států EU a bylo zároveň součástí reakce EU na vytvoření systému environmentálních hospodářských účtů (SEEA). Kromě toho stanovilo základ pro rozvoj dalších modulů, s tím, že budou v blízké budoucnosti přidány do zmíněného nařízení. Nařízení je modulární a v první verzi obsahovalo tři moduly nejvíce metodicky dopracovaných environmentálních účtů:

• účty emisí do ovzduší,
• daně související s životním prostředím,
• účty materiálových toků na makroekonomické úrovni.

První předání dat v rámci tohoto nařízení proběhlo v září roku 2013 pro první dva moduly a v prosinci 2013 pro modul materiálových toků. Metodiky sestavování účtů jsou vytvářeny Eurostatem za pomoci odborníků z členských zemí.

Eurostat a členské státy dále pokračovaly ve vývoji nových modulů prostřednictvím statistických pracovních skupin. V období 2011–2012 byly vypracovány metodiky a provedeny pilotní testy zejména pro další tři environmentální účty - účty výdajů na ochranu životního prostředí, účty sektoru environmentálního zboží a služeb a účty energetických toků. Tyto moduly byly vyhodnoceny jako koncepčně nejpropracovanější a rovněž odpovídající politickým prioritám Evropské unie – zelenému růstu a účinnému využívání zdrojů. Proto Komise přijala v květnu 2013 návrh na změnu nařízení o environmentálních účtech s cílem doplnit tyto tři moduly do původního nařízení. V dubnu 2014 byl tento návrh schválen jako Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 538/2014.

V listopadu 2021 bylo přijato Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/125, které upravuje termíny a rozsah pěti modulů původního nařízení. V současnosti probíhá legislativní proces, který rozšiřuje nařízení o environmentálních ekonomických účtech o další tři moduly: účty lesa, účty environmentálních dotací a podobných transferů a ekosystémové účty.

Environmentální účetnictví a Český statistický úřad

Český statistický úřad (ČSÚ) zajišťuje předávání dat v rámci výše zmíněného nařízení o environmentálním účetnictví do evropských institucí. Problematikou environmentálního účetnictví se úřad začal zabývat v rámci projektu hrazeného z programu Phare v roce 2003. Pro zpracování byly vybrány dvě oblasti, a to účty emisí do ovzduší a účty materiálových toků na makroekonomické úrovni. V rámci projektu byly ve spolupráci s dalšími institucemi pro tyto dva účty nalezeny zdroje dat a byly sestaveny základní časové řady.

V případě materiálových toků ČSÚ spolupracoval s Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Po skončení projektu se sestavování tohoto účtu stalo pro ČSÚ každoroční rutinou a jeho výstupy jsou pravidelně uveřejňovány na webových stránkách úřadu (publikace Účty materiálových toků a tabulka hlavních indikátorů - tabulka Materiálové toky).

Účty emisí do ovzduší byly vytvořeny ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem a ten je v současnosti sestavuje pro potřeby plnění zpravodajské povinnosti dané výše zmíněným nařízením. ČSÚ tyto účty publikuje ve zkrácené verzi na svých internetových stránkách (tabulka Emise do ovzduší). Účet daní souvisejících s životním prostředím ČSÚ poprvé sestavil v rámci projektu Eurostatu, který tímto a dalšími aktivitami (workshopy, speciální školicí programy) podporuje členské země v rozvoji environmentálního účetnictví. Zkrácená verze účtu je také dostupná na internetových stránkách ČSÚ (tabulka Daně související s životním prostředím).

V roce 2017 vznikla České republice zpravodajská povinnost stanovená výše uvedeným rozšířeným nařízením. Všechny tři nové moduly již byly do Eurostatu zasílány několik let v rámci zkušebního provozu, ale v září 2017 byly do Eurostatu zaslány tabulky fyzických energetických toků poprvé v povinném režimu a v prosinci 2017 je následovaly údaje pro dva zbývající účty. Účty fyzických energetických toků zaznamenávají toky energií (ve fyzických jednotkách) od počáteční extrakce energetických zdrojů ze životního prostředí a jejich toků do ekonomiky, přes toky energií uvnitř ekonomiky, až po energetické toky zpět do životního prostředí. Na internetových stránkách ČSÚ jsou uvedeny klíčové indikátory sestavené z těchto údajů (tabulka Účty fyzických energetických toků) a graf (Celková domácí výroba energetických produktů v průmyslu).

Účty environmentálního zboží a služeb byly jako pilotní projekt sestaveny ČSÚ ve spolupráci s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem již v roce 2011, ale v současnosti zasílaná data využívají výsledky tohoto projektu pouze okrajově. Zkrácená verze zasílaných dat je zveřejněna na internetových stránkách ČSÚ (tabulka Produkce environmentálního zboží a služeb).

Účty výdajů na ochranu životního prostředí navázaly na společný dotazník Eurostatu a OECD, který ČSÚ vyplňoval a odesílal již od roku 2000, a využívají též data z národního účetnictví. ČSÚ prezentuje na svých internetových stránkách výdaje na ochranu životního prostředí podnikového sektoru, a to výdaje investičního (tabulka Investice na ochranu životního prostředí) a neinvestičního typu (tabulka Neinvestiční náklady na ochranu životního prostředí).

Data ve výše zmíněných tabulkách jsou každoročně aktualizována v závislosti na termínech předávání jednotlivých sad dat do Eurostatu a po ukončení následného ověřovacího procesu. Přehledy, v nichž jsou dostupné všechny výše zmíněné údaje, lze v evropském srovnání nalézt na stránkách Eurostatu.